Rozhovor pro Parlamentní listy: Rodina, venkov, zemědělství, sociální politika a doprava

Tradiční programovou prioritou lidovců je rodina. Pokud byste uspěl, co byste se z pozice hejtmana snažil pro rodiny udělat?
Pojem rodiny jako základu společnosti má bohužel v poslední době velké trhliny a myslím, že naším úkolem je podpořit vzájemnou pozitivní komunikaci mezi lidmi různého věku. Komunitní domy jsou tím správným bodem setkávání. Jsou systémově koncipovány tak, že se v nich mají potkávat různé komunitní organizace nebo zájmová sdružení a hlavně různé generace. Pokud mají rodiny správně fungovat, musíme se vrátit ke kořenům a naučit všechny generace znovu mezi sebou komunikovat. Nikoliv virtuálně, jak je dnes trendem, ale osobně. Jen tak můžeme dávat mladým vzor v tom, jak má efektivně fungovat tak důležitý svazek, jako je rodina.

Jestliže se podíváme na váš program obšírněji, je v něm zakotvena i podpora sociálních služeb, vzdělávání a spolkové činnosti. Můžete být konkrétnější? Co si pod slibovanou podporou představit?
Zatímco je sociální politika jasně zakotvená v programu KDU-ČSL a ostatně i v koaliční smlouvě, neboť lidovci jsou jednou z vládních stran, pokusil jsem se již v některých svých mediálních výstupech zamyslet nad potřebou výchovy určitých nových elit. Tento pojem však nechápejme nijak agresivně. Jedná se o prosté vyvážení podpory sociálních případů tam, kde je skutečně potřebná pomoc, investicí do budoucí elity národa, která by třeba lépe než my sami dokázala posunout společnost dopředu nejen obecně intelektuálně, ale zajistila jí dostatečný mezinárodní přesah, tím zároveň nadhled nad tuzemským děním a z hlediska profesního pak výrazně rozšířila počet špičkových odborníků ve svých oborech nejen doma, ale i za našimi hranicemi. O tomto sním a myslím, že jsem stále realista. Mám totiž rád českou (a československou) svobodnou historii. Češi v těchto dobách dokázali být skutečně na špičce. Pokud se ptáte, co bych konkrétně udělal, tak je to například větší provázanost akademické půdy s profesionály z byznysu. Pokud by se do takového projektu zapojili politici, kteří jsou hybateli legislativního prostředí, mělo by se jednat o ideální symbiózu. Samozřejmě, že tím neapeluji o propojování politiky s byznysem, ale o zdravé transparentní propojení profesionálů z praxe s akademiky.

Proti stávající koalici ČSSD s KSČM po volbách protestovali nejen studenti, ale připojila se i řada dalších lidí a někteří dokonce drželi hladovku. Jak byste působení koalice hodnotil vy sám?
Pan hejtman se některými svými rozhodnutími choval pragmaticky a prospěšně pro kraj, ale přiznávám, že v některých otázkách bychom si nerozuměli. Jedná se například o téma církevních restitucí. Myslím si, že restituce byly přece již vyřešeny zákonem, který přesně stanovil, jaký má být postup. S retroaktivitou případných dalších kroků bych byl opatrný. A působení komunistů v politice? Za mě je to letitý problém, který sahá až do počátku devadesátých let, kdy jim společnost umožnila setrvat v systému. Pokud bych byl tím, kdo bude rozhodovat o sestavení koalice s účastí KDU-ČSL, byl bych proti tomu, aby se jí komunisté zúčastnili.

Ačkoliv jsem si vědoma toho, že koalice se uzavírají až po volbách. Prozradíte nám, jaký z koaličních partnerů je pro vás přijatelný a s kým naopak spolupráci vylučujete?
Paní redaktorko, podívejte se na strukturu a počet kandidujících politických stran a hnutí. V tuto chvíli nejsme schopni ani přesně vyjmenovat, jaké subjekty kandidují. Je to nepřehledná situace a do zastupitelstva se může dostat vlastně kdokoliv. Já věřím v tradiční a konzervativní hodnoty a stabilní politické prostředí, ale až po volbách se skutečně ukáže, s kým stavět koaliční svazek.

V politice nejste žádným nováčkem a nyní působíte jako starosta. Jak budete chtít zúročit své zkušenosti ve prospěch kraje?
Kromě toho, že jsem již druhým funkčním období starostou sedmitisícového města Kaplice, jsem i krajským zastupitelem za KDU-ČSL. Působím rovněž v krajském výboru lidovců. Ke kraji mám tedy aktivní vztah a již se spolupodílím se na rozhodování ve všech otázkách, které přísluší zastupitelstvu Jihočeského kraje. V současnosti jsme opoziční stranou, a já věřím, že konstruktivní. Pokud bychom po volbách byli součástí koalice, mohli bychom naše snahy zúročit ještě aktivněji a efektivněji v duchu lidoveckých myšlenek.

Jak jste prozradil počátkem roku pro ParlamentníListy.cz, jako jihočeský patriot podporujete rozvoj venkova a jeho udržitelnost, čistotu a souznění s přírodou. Co si pod tím představit?
Zásadním tématem pro mé další působení je ochrana životního prostředí a odpadová politika, která je alfou a omegou každé společnosti. Myslím, že odpady budou ožehavým tématem pro budoucnost, se kterým se musíme vypořádat. Obecně se mluví o tom, že velkým zásahem do životního prostředí je výstavba jihočeských dálnic. Projekty jsou zasazeny do krajiny a neporušují její funkce, tedy průtočnost vod, zajištění biokoridorů či průchodů pro zvěř. Dálnice D3 zachovává všechna hlediska ekologů i názory přírodovědců a bude plnit svou úlohu ekologicky. Automobily se budou pohybovat ustálenou rychlostí, nebudou řadit, v zatáčkách brzdit, vířit prach ani vypouštět škodlivé plyny v současné míře. Dnešní doprava probíhá přes zvlněný reliéf krajiny po zastaralých formanských cestách, respektujících tažnou sílu. Dnes tyto požadavky nemusíme řešit. Dálnice D3 a D4 budou přínosem pro životní prostředí Jižních Čech.
Dalším tématem je efektivní integrovaný dopravní systém. Veřejná doprava, která by byla pro občany atraktivně řešena, by totiž mohla odstranit počet automobilů, které v kolonách, se značnými zdrženími a dopravními komplikacemi přepravují jen jednotlivce.
Pokud se mluví o zastaralém předpisu EIA, díky kterému se výstavba zpozdí, novelizace neznamená přílišné zásahy do tohoto dokumentu. Výstavba by tak neměla být ohrožena. V první řadě bychom měli uvažovat racionálně a za dodržení legislativních opatření myslet na udržitelnost čistého životního prostředí. Chceme zelenou přírodu, protože bez zeleně neexistuje život. Jsem přesvědčen, že výstavbu dálnic a čisté životní prostředí lze udržet rozumným kompromisem s tím, že uspokojíme jak moderní požadavky dopravy, tak podmínky pro zdravý život budoucích generací.
Kromě dopravy je klíčovým podtématem životního prostředí Jihočeského kraje Národní park Šumava. Je pravda, že tato oblast je v médiích nejvíce skloňována, ale nesmíme zapomínat i na další části jihu Čech. Z Šumavy se bohužel stalo velké politikum, stačí se jen podívat na počet generálních ředitelů, kteří se zde vystřídali ve funkci. V této oblasti by například bylo dobré řešit lanovku do skiareálu Hochficht a vůbec dopravu z levého břehu Lipna do Rakouska, což je oblast, kterou chceme rozvíjet. Desetiletí řešíme, jestli je lanovka škodlivá, ale neřešíme škodlivost automobilové dopravy. K tomuto tématu by bylo dobré zpracovat samostatný dokument EIA a srovnání obou variant.
Za nekoncepční jinak považuji nechat usychat šumavské lesy, které již před stovkou let byly přeměněny na hospodářské a nyní se někteří snaží o to, vytvořit zde divočinu. Při dnešních znalostech dokážeme využít i schnoucí dřevo a z výdělku z prodeje bychom mohli nakoupit nebo vyprodukovat sazenice nových zdravých stromů. Namísto toho je v oblasti narušena funkce udržitelnosti vodních zdrojů. V suchém lese ji nemá co zadržet. Mění se ráz krajiny, reklamu si dělají různí aktivisté, ale se životem a zdravým životním prostředím to nemá nic společného. Jihočeský kraj se k otázce zachování zelené Šumavy staví dobře. Přemýšlejme o zachování čisté jihočeské přírody a životního prostředí systematicky a nikoliv aktivisticky. Zelenou krajina je našimi plícemi.

Kam podle vás náš venkov spěje? Existuje vůbec ještě dnes něco, jako typický venkov, kdy kolem stavení běhají slepice, husy chodí po návsi a krajina vypadá jak na obrazech Josefa Lady?
Tak, jak situaci popisujete, to opravdu zní ladovsky, tedy idealisticky. Obávám se, že takto již nikdy nebude venkov fungovat, ale jsem zároveň ostře proti tomu, aby se z ekologicky čistého venkova stal buď jen skanzen toho, jak kdysi venkov vypadal nebo naopak soubor monolitických betonových, asfaltových nebo kamenných měst či satelitů, které by vůbec nebraly ohled na krajinu a různé tradice místních obyvatel. Ještě dnes je možné projíždět po Čechách a po Moravě s tím, že si uvědomíme rozmanitosti jednotlivých oblastí. Přeji si, aby to tak i zůstalo. Pokud budu moci nadále pracovat na krajské úrovni, zachování těchto hodnot je jednou z mých priorit. Neudělejme si prostě z venkova jen folklórní atrakci, ale zachovejme mu svébytnost a udržitelný rozvoj.

Může podle vás současnému venkovu po¬moci turistika nebo mu naopak škodí?
Touto otázkou jste mi hezky nahrála. Mé priority totiž korespondují s tím, co také konkrétně aktivně dělám. Jihočeský kraj prostřednictvím své Jihočeské centrály cestovního ruchu podporuje rozvoj destinačních spolků, které koordinují turismus v jednotlivých částech jihu Čech. Jsem předsedou spolku Novohradsko-Doudlebsko. Těší mě práce na rozvoji aktivit, které na jednu stranu turisticky zatraktivní tuto lokalitu, s čímž souvisí i vyšší návštěvnost oblasti, ale na druhou stranu nám takový koordinovaný postup dává lepší pozici z hlediska kontroly toho, co se v oblasti děje. Věřím tedy, že tímto způsobem jde rozvíjet turistický ruch bezpečně. Nehledě na to, že zrovna v naší oblasti Novohradska a Doudlebska se zaměřujeme na tzv. měkkou turistiku v protiváze k tomu, jako to adrenalinově dělají třeba na Lipensku.

Loňská extrémní sucha zatloukla další pomyslný hřebíček do bytelné rakve českého zemědělství. Zatímco dříve jsme se těšili potravinové soběstačnosti, dnes musíme většinu produktů dovážet ze zahraničí. Jak se úpadek českého zemědělství projevuje na životě v kraji? A hlavně, jak se mu budete snažit případně zabránit?
Úpadek zemědělství je patrný od jeho kolektivizace, ale od začátku devadesátých let jsme bohužel neposunuli naše zemědělství dostatečně dopředu. Velmi negativně vnímám ztrátu potravinové soběstačnosti. Je třeba si přiznat, že bez dotací není naše zemědělství vůbec životaschopné. Nechci nijak vyvolávat paniku, ale jako profesionál v oboru zemědělství vím, že priority státu směřují spíše k rozvoji průmyslu a služeb a zemědělství je až další v pořadí i díky tomu, že v něm dnes pracuje pouze malá skupina obyvatel. Sucha, která nás v posledních letech sužují, tento problém jen prohlubují a zviditelňují. Předchozí léta hospodaření tento problém jen umocňovala. Použijme zdravý selský rozum a zamysleme se nad tím, co v krajině vlastně děláme a co dělat chceme. Chovejme se tak, abychom žili v souladu s krajinou a přitom v ní dokázali zajistit produkci potřebných produktů, například zdravých českých potravin pro naše obyvatele. Může se stát, že tyto potraviny budou dražší než dovozové, ale uvědomme si, jakou formou se dovozové zboží pěstuje. Je to otázka zdraví a to vždycky něco stojí.

Otázka na závěr. Co si myslíte o návrhu hejtmana Zimoly, který společně s komunisty navrhl zdanit církvím restituovaný majetek?
Jak jsem již řekl dříve, tento postup neschvaluji. Nepovažuji to za konstruktivní řešení. Jako lidovci jsme se při schvalování tohoto návrhu v krajském zastupitelstvu vyjádřili proti.

Rozhovor pro Parlamentní listy, červen 2016.